V posledních pár týdnech žiji událostí, kterou jsem si na sebe sama ušila a to sice „Busking pro Slunce„. Stojím si za ním pevně v kramflecích, protože jsem přesvědčena o tom, že pomáhat je důležité (my konkrétně pomůžeme Nadaci Slunce) a neméně podstatné je i buskovat v ulicích kor v tomto krásném ročním období! Vnímám to bez jakého koliv upejpání hrdě jako prezentaci talentů, které u nás v ČR máme a u kterých se turisté zastavují, točí si je a následně jezdí domů s tím, jak dobré muzikanty slyšeli. Bohužel těch případů v současné době není moc (veřejné vystupovat, aniž byste měli povolení v ruce je zakázané) a tak je prostě na čase to trochu popostrčit, byť na to jedno odpoledne! Nebát se a konat je životně zásadní a mě prostě hřeje u srdce, když vidím, kolik mých kolegů a kamarádů do toho semnou jde. Projela jsem telefoní seznam a oslovila všechny napříč konzervatoří, DAMU, divadly i showbizu… bude to velký a buďte u toho s námi!

Před několika pár dny jsem jela na představení Drákuly s kolegy a v autě se rozjela debata o buskingu, procesu získání povolení a později i na téma charita a „popularita osobností“ s ní spojená. Třetina vampírovatého obsazení, tedy Véva, která se mi roztomile snaží sílami sobě vlastními pomoci (sdílela událost na Facebooku a zkoušela dokonce své vzdálené známosti v deníku Metro, takže až v pondělí pojedete MHD a budete listovat novinama, kde bude plakátek mého buskingu, vzpomeňte si, že za to může modrooká holka s blond hárem do pasu, která je vždycky mírně dezorientovaná a krásně praštěná) mi najednou řekla: „Víš Niky, když vidím, kolik věnuješ času, energie, nadšení i rozčilování do té tvé akce, tak je mi líto, že si někteří lidi třebas jen na chviličku pomyslí, že to děláš pro fame. To mě teda pěkně štve. Lidi jsou…zlý.“

Brož Roe, stužka, kabelka, tričko s řasením, boty a džíny vše Shein, vesta Lindex, ponožky Happy Socks, čelenka se síťkou MICHAETT

Bylo ticho. Jen na chviličku, protože jsem se s diskuzí na toto téma již setkala a tak jsem přemýtala, jak sebe nebo jiné dobrovolníky začít obhajovat či naopak. Projelo mi hlavou, že když to vyslovila, tak to asi i někde slyšela. Vlastně jsem jen dlouze vydechla a to byla ta nejvýstižnější odpověď.

Někdo se opravdu přijde usmát a vyfotit, jak přestřihává stužku v „ócéčku“ nebo na maratonu, ze kterého jde výtěžek na tu či onu organizaci a má dojem, že tím něčemu dopomohl. Jiný má důvody vážnější – zažil a prožil bolest, kterou nepřeje nikomu dalšímu a chce pomoci těm, kteří zažívají něco podobného. Další jsou jen prostě empatičtí, chtějí být hodní a nápomocní. Můj důvod je pomáhat a dělat obyčejnou radost. Mám okolo sebe totiž spoustu lidí, kteří mi to umožňují a jsou ochotní se do mých bláznivých nápadů zapojovat! A když tu možnost mám, byla bych opravdu hloupá, kdybych ji nezužitkovala!

A dalším neméně důležitým faktem je uvědomění, že když jsem před devíti lety měla auto nehodu, tak jsem mohla být jedna z nich. Ta, jež okolí vnímá jako „handicapovanou chudinku“. Během rekonvalescence jsem si dokonce i trochu tak připadala a řeknu vám, nebylo to příjemné vidět v okolí stvoření, která se projevovala jako bezohledná a k tomu se zvlášními reakcemi.  Byl to můj soukromý neskutečně ohromující sociologický průzkum. Někteří lidé by si měli za své výjevy dát facku a dlouho se někde v koutě stydět. Tak to je asi těch mých několik hlavních důvodů.

Proto přijďte už toto pondělí 25.června na Jungmannovo náměstí, kde budeme hrát a zpívat od 15hodin do 20hodin! Poslouchat tam můžete spoustu talentovaných umělců a hodit jim za jejich talent vejslužku do „Nadační kasičky“! Přesný harmonogram najdete na FB události k akci zde.

Foto credit: Monika Hánová