BABÍ LÉTO BABY
Říjen 24, 2015
BB: BLOGERSKÝ BRUNCH
Říjen 28, 2015
Zobrazit vše

JAK VYPADÁTE, KDYŽ NAPÍŠETE 150.ČLÁNEK?

12096032_10207873077613246_8499688227879242174_n

Je to k nevíře, ale systém, kde tento blog píšu mi oznámil, že jsem překročila hranici 150.článku! Čísla nikdy nelžou a tak se musím chtě nechtě přiznat své zaskočení. I když jsem se zde už zabydlela a umím dokonce dělat různé programátorské triky, které jsem  s krvavým potem vykoumala, považuji své blogové království stále za nové. Rozhodla jsem se tedy sepsat, jak se po tomto malém „jubileu“ cítím, čeho můj blog již dosáhl a o čem plánuji psát v další načlé stovce! 

dfgh

V souvislosti s tolika články jsem se nechala unést představou, že někdo na druhé straně displeje, ať už počítačového, telefoního nebo tabletu, těch tisíce slov, řádků a jedné stovky článků přečetl (kdo to byl, ať se ozve)! Hřeje mě fakt, že si pamatuji jména těch pár duší, které sdílejí své dojmy a názory do komentářů pod články nebo likují fotky na sociálních sítích (znám své lidi). Jsem vděčná za každou příležitost, schůzku a důvěru, kterou do mě a mého blogu vložili klienti z nejrůznějších oblastí – kosmetiky, oblečení, kultůry i umění. A teď – konec melancholických blábolů!?!

Na svém blogu píši většinou subjektivní názory na nejrůznější věci – od cestovatelských dojmů, recenzí na kosmetiku nebo elektroniku, kterou si nedovoluji komentovat jinak, než z ženského úhlu, až po reakce na události, které proběhly. I proto svůj blog zahrnuji do kategorie lifestylový. O čem však píši ze všeho nejraději?

Nezáleží pouze na tématu, ale na situaci, ve které píšu článek. Občas se stává, že mě v nejvyšším nasazení a pressu napadají ty nejlepší věci a tak už to bývá… Vyřízená jsem zkrátka nejproduktivnější! Občas ale potřebuji volno, klid, kafe a čas. Někdy dokonce nastane situace, kdy článek uzraje do fáze publikace až po několika dnech, někdy dokonce týdnech a zcela pozmění svůj význam od toho původního zamýšleného. Někdy píšu z fleku, jindy ze sebe ždímu každou větu. Jedno se ale nemění – s blogem žiji každý den (i když zrovna nic nepublikuji a vypadá to, že jsem usla na vavřínech), připravuji překvapení, projekty, chodím na schůzky, akce a až poté (v poslední řadě tohoto dlouhého řetězce) o tom píši.

fhj

Když si vybavím první dny Femme Armeria, musím se pousmát. Na začátku toho všeho byla blikající obrazovka mého super nového Macu a program Pages. Trochu hystericky a přemotivovaně jsem si zapisovala vše, co mi přišlo pod klávesnici i na mysl, tedy různé náměty a témata, jak svůj blog chci vést, jaké rubriky budu pravidelně plnit, jak se budu vyhraňovat, čím lišit od ostatních blogerek a tak dále. Pro mou osobu typická ignorace a nezájem srovnávat se/vyrovnávat se konkurenci byla tou správnou cestou. Záhy jsem si uvědomila, že jiná budu pouze za předpokladu, že si nebudu nastavovat žádná pravidla, budu psát o čem chci a jak často mě napadne a budu publikovat pouze to, co uznám za vhodné. Začala jsem také fotit se svou kamarádkou Angelinou outfity, vymýšlet koncepty na editorialy nebo lookbooky pro spřátelené designery, které jsem oslovila nebo se ozvali oni mě. Velmi často a ráda zvěčňuji také různé věci, prostředí i místa – posuďte sami na mém Instagramu, kde soubor nesourodých fotografií mluví sám za sebe. I to k blogování patří – před sedmi měsíci byste mě totiž na této sociální síti nedohledali.

Fascinuje mě, že to tento nekontrolovatelný a nic neplánující „prvek“ došel tak daleko, že si někdo přeje, abych ho utvořila i u něj! Jednodušeji řečeno – přejí si, abych hostovala na jiné webové adrese (konkrétně blogu dareceknamiru.cz) nebo se zúčastnila nejrůznějších projektů (Fashion Revolution, Lohas, Ruce na prsa). A to mě tedy baví.

ghjm

Jsem vděčná za každý den, kdy na můj blog přijde nejrůznější počet čtenářů (měsíčně v průměru cca 7tis.). Také si vážím nominace na COSMO OBJEV v soutěži Blogerka roku, byť by mě nominoval jeden jediný člověk! Nelituji stráveného času u počítače, kdy má záda nadávají a oči křičí a také děkuji svému teamu a kamarádkám za každé focení, za jejich profesionalitu,  která sklízí pozitivní body u vás, mých čtenářů. Děkuji za každé pozvání na zajímavou akci, krásná místa, za poznání nových tváří a za informace, které mohu předat dalším podobně smyšlejícím duším. Skutečně DĚKUJI všem, kdo mě čtou, pomáhají, zvou a podporují!

A tak po sedmi měsících čistého času můžu vydat tento článek, ve kterém s melancholickým nádechem shrnuji svou doposavadní práci, úspěchy nebo mýlky a přiznávám či odhaluji i své nejistoty. Baví vás to? Měla bych se v něčem vylepšit? Na co bych se měla zaměřovat častěji? Co vás vede k tomu, že se na tento blog vracíte? Je to nějaké téma nebo rubrika? Čtete články až do konce nebo si pouze prohlížíte obrázky? To jsou otázky, na které bych ráda slyšela upřímné odpovědi a budu ráda jak za pozitivní ohlas, tak ten negativní…

Vaše Nikol

ertzj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *