NEW YORKER
Listopad 28, 2016
KAM NA DÁREČKY?
Prosinec 6, 2016
Zobrazit vše

JE TO PRÁCE

PRVNÍ TÝDNY – PRVNÍ PRÁCE – PRVNÍ VYDĚLANÉ DOLARY

Mohla bych být uklízečka, ambasadorka, modelka, kadeřnice a bůhví co ještě, ale na herečku si ještě musím počkat? Tak takhle by se také dala položit otázka na mou doposavadní kariéru zde za velkou louží. Ne, že bych si stěžovala – hned druhý týden jsem dostala svou první modelingovou nabídku za poměrně slušný peníz a ještě k tomu jsem si z německého fotografa udělala náramného kamaráda do nepohody. Tento týden jsem s ním fotila již po čtvrté a naše seance se vždy nesou v poměrně slušném turistickém tempu – stačíme projít a zachytit krásná místa NYC. Takže ačkoliv jsem zde již po sedmé, neustále zjišťuji, že „Ňjů Jórk“ odhaluje svá zákoutí, má co nabídnout a je tu opravdu co objevovat. Také jsem už bez přehánění dostala čtyři nabídky na exkluzivní zastoupení od nejrůznějších modelingových agentur, které jsem s díkem odmítla. Tento týden jsem změkla a přijala neexluzivní spolupráci, o které jsem usoudila, že může být přínosná a plodná pro obě dvě strany. Netušila jsem, že na má čtvrt století stará kolena (což je téměř modelkovský důchod) budu dělat kariéru modelíny! Niméně to beru jako hru osudu a vlastně se tím nesmírně bavím… Znáte to – kdo netlačí a vlastně na to tak trochu peče – ten má  ve výsledku stejně nejvíce štěstí! Nebo je to štěstí začínajícího? Ať je to jakkoliv, ne vždy tedy platí příslový: „Štěstí přeje připraveným„. Já na tohle tedy opravdu připravená nebyla!

Náhoda mi pár dnů po příletu připletla do cesty také super partu mladých lidí, kteří rozjíždí firmu s organickými potravinami (což je tady, ale i celosvětově neuvěřitelný hit – kdo by také nepočítal každou poctivě spálenou kalorii, že:) a denně tak nasytí přibližně dvanáct set lidí! Tento bussines začali rozjíždět před osmi měsíci dva slušní, i velmi slušně vypadající kluci, kteří si občas odskáknout k modelingu, hereckým rolím nebo umění obecně. Ačkoliv jejich firmička existuje pouhých osm měsíců, musím před nimi smeknout. Nebudou to jen kluci ušatí, ale také pěkně bohatí…

Má nejlepší kamarádka Julia je strašně pracovitá holka. Pracuje a dělá business dokonce tak moc, že nestačí ani uklízet. Do jejího NYC apartmánku chodila tedy paní (jak ona velmi slušně říka černá paní) na týdenní hygienu. Ačkoliv jsem jí nechtěla kazit iluze, tak po mé několikáté návštěvě (a také skleničce) jsem jí řekla, že na tohle prostě nemůžu koukat, protože to je (nerasisticky myšleno) špinavě odvedená práce – jednoduše děs! Za takové peníze jí snad raději budu chodit uklízet já osobně!? Smály jsme se. Hodně. Týden dal 168 hodin a pípla mi sms zpráva s hrozně roztomilým textem: „Is there any way we can pay you to clean Nick’s apt? Don’t really wanna use that lady anymore 😕 “ Když jsem odpověděla, že to pro ní ráda udělám z kamarádství, tak jsem dostala odpověď: „You are the best! I love you so much!

Pokud mám být zcela upřímná, co jsem za můj první měsíc za americkým snem prožila, nesmím vynechat kapitolu, která by se dala shrnout jako „Spoutaná internetem“, „Nikol nedá bez 3G ani ránu“ nebo také „Smart otrok“ . V prvních týdnech jsem denně vyhradila cca tři hodinky na shánění castingů, konkurzů, kontaktů a obesílala a psala a upsala jsem se. Dovedla jsem svou psanou formu k dokonale předpřipraveným dopisům nejrůznějších typů – herecký, modelkovský a pak kombinovaný. Dokonce jsme si pořídili tiskárnu i pro případ, kdy agentury vyžadují osobnější kontakt zásadně a pouze skrz dopis. To je ale pouze první část tohoto maratonu! Ono se potom také musí odpovídat, pozn. HNED! Nikdo nemá čas, ani náladu na móresy, takže pokud v době chytrých telefonů nezodpovíte okamžitě, může se stát, že o dané nabídce se komunikuje doslova o pár minutek později už s vaší konkurencí. Je to na zbláznění, je to šílený, ale zároveň hrozně dobrý!!! Je to vpodstatě taková vzrušující honba za pokladem. Sedím si takhle jednou v kuchyni, napadne mě vygooglovat si nejlepší agenty v Hollywoodu a prostě je drze obeslat. Připadám si jako blázen a směju se nahlas sama sobě i svému scénáři k filmu,  který žiju online.

NEJEN POLITICKÝ KOLAPS

Den veteránů, Thanks giving, Den práce, Čínský rok, volby…zkrátka Amerika je jeden velký svátek a neustále se tu něco oslavuje, takže děcka ve školním věku si mnou ruce (a také obchodníci kvůli tržbám), protože jsou neustále samé prázdniny. Slavit sem bohužel nepřijely mé dvě známé a trochu i známé, kterým se rozpadl vztah. Na základě toho jsem usoudila, že si sem do NYC lidé přijíždí léčit rány a proto je tu tolik opuštěných samotářů, kteří si takhle dopoledne na lavičce v Central parku prostě čtou knihu. Během uplynulých dvou týdnů jsem se potkala s neskutečným množstvím smutných příběhů rozpadu, které byste si nevymysleli ani v nejhorším snu, na druhou stranu na mě na sociálních sítích vyskočila tuna fotek s nově narozenými miminky – tak se to alespoń nějak kompenzuje. Co se týče Trumpot – komedie v přímém přenosu, tak každý druhý den chodím do práce přes stanici 14th Street Union Square a vidím, jak se tu kupí lepící kancelářské lístečky, které vyjadřují nesouhlas obyčejného lidu. K vidění je tato nádhera na lánu zdi přes půlku stanice. Najde se tam ironie, smutek, příběhy, vztek a nejrůznější názory, které zajímají dokonce i televizní reportéry – tak si říkám, že je alespoń zase na pár týdnů o čem psát.

Nejdůležitější ovšem teď je, že je advent – vánoční atmosféra na každém kroku a před námi nejhezčí svátky celého roku! Takže my opět nasedneme na Penn Station na vlak směr Long Island a pojedeme se přežrat, trochu popít dobrého vína a hlavně si užít domácí pohodu ke známým.

BLACK FRIDAY = KONEC ZODPOVĚDNOSTI

Přijela jsem do USA ve stavu „zhrozená ze své skříně v Praze„. Kolik věcí jsem znovu objevila a nalezla po letech odloučení a kolik balení a stěhování mě to stálo! Uf. Bolí mě záda snad do teď, takže jsem se zapřísáhla, že tentokrát skutečně nic nového nepotřebuji! Byl to také argument proto, že jsem věděla, že tentokrát nejedu na krátkou dovču, kde se může rozhazovat. Vydrželo mi to asi tři týdny. Před dvěma týdny jsem polevila, protože jsem zrovna na potvoru míjela můj oblíbený Second Hand na dvacáté třetí a první. Dopadlo to samozřejmě více, než katastroficky – co vám budu povídat! Neskutečná záplava endorfinů štěstí (někdo to zhruba pociťuje stějně tak po hodinové dřině v posilovně) se dostavila takřka okamžitě. Vydrželo mi to ještě pár dnů, když jsem se všude možně chlubila (tedy samozřejmě až potom, co mě někdo pochválil můj outfit), kde jsem (a hlavně za kolik) onen kousek pořídila. Nákupní horečka mě neopouštěla ani po tom, co mi do cesty vstoupily úžasné semišové boty ve vitrýně v SoHu, které jsem pro jejich originalitu musela mít pro jistotu okamžitě a o kterých do dnešního dne můj manžel zatím neví. Už by asi vážně nechápal, jaké plány s tolika botama vlastně mám… Do karet mi nehrála ani skutečnost, že minulý týden zde vypuklo šílenství zvané ČERNÝ PÁTEK. Můžete si být jisti, že v takovém množství slev a výhodných koupě se vám opravdu zatemní před očima a po hrstech berete vše, na co narazíte. U mě se naštěstí přecijenom na poslední chvíli objevil pud sebezáchovy (v tomto případě přežití) a nakoupila jsem už jen to skutečně to potřebné.

collage_fotor

…taky se tak tváříte, když si zkoušíte oblečení? 🙂

Foto by Sony Xperia ZY, Vitus Feldmann, bdaly_photographer

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *