Dolehlo to na mě. Každý rok mi poskočí srdce, když se na stromech objeví první náznaky lístečků a na keřích zase poupata, která nikdy nelze zastihnout přesně ve chvíli, kdy se rozbalí do plné krásy. Uvědomuji si, že to prožívám rok od roku intenzivněji, ale vůbec se to nestydím přiznat a naopak jsem na sebe pyšnější, že s každým přibývajícím rokem dokážu ocenit krásu a sílu přírody víc a víc. Je to sice strašné klišé a tak trochu i kýč, ale když to všechno letos vyrašilo, neodolaly jsme a vypravily jsme se s Monikou nacvakat tuto provoněnou sérii fotografií na pražský Petřín.