STARTUJE #FEMMEARMERIACONTEST!
Červen 23, 2015
TÝ(DNY) LETÍ
Červenec 9, 2015
Zobrazit vše

LUCIE ŠPAKOVÁ: BEZKONTAKTNĚ KONTAKTNÍ

Musela bych hrabat opravdu hluboko ve své paměti, abych si vzpomněla, co módní guru diktovali minulý rok našim šatníkům. Já měla totiž pocit, že hlavní trendy nevisely v krámech na ramínku, ale čekaly nás shopaholiky na kasách.

 

„Slečno, bezkontaktně?“

Vytrhla mě tenkrát z mého sebezpytujícího ponákupního rituálu prodavačka.

„Co, prosím?!“

Vrátila jsem se z minusových položek na svém účtu zpátky do obchodu.

„Máte bezkontaktní kartu, slečno?“

„Cože jestli mám…?“

Co je tohle za matrix?! Připadala jsem si, jako by mě po 20 letech rozmrazili z ledové kry a prostory mrazicího centra si pronajala Sephora.

19letá slečna za pokladnou se na mě dívala pečovatelským pohledem tázajíc se: „A důchodcovskou slevu byste využít nechtěla?“

To už si ale mou kartu se zájmem prohlížela.

„Tak nemáte, musíme postaru.“

Usmála se na mě, tentokrát jako na debílka, zatímco já nenápadně googlila, co znamená „bezkontaktní karta“.

 

 

11650947_10204457642708822_1854308642_n

 

 

 

Po tomto adrenalinovém zážitku uprostřed kosmetického lunaparku jsem zjistila, že bezkontaktní zábava se v obchodech šíří stejně rychle jako sex bez kondomu.

Prvních pár týdnů jsem byla neoblomná – bohužel bez karty se dnes člověk téměř už ani nenažere, a věčné vyťukávání Pinu (hlavně poté, co jsem ho během měsíce dvakrát zapomněla) mě malinko dráždilo. A tak nakonec i já tomuto trendu podlehla.

Na přehlídkových molech se ovšem nosí ještě jeden trend…

Pokud doba hippies byla dobou páření, zažíváme podle mě momentálně dobu spárování…

 

 

 

11538113_395639853894003_3140513456506859392_o

 

 

 

 

Před pár dny mě dostihl tíživý pocit, že se mé jméno ještě nestačilo zapsat do sítě LinkedIn – bylo mi vysvětleno, že jde o jakýsi virtuální bál plný chytrých hlav, na kterém si lidé hledají nové zaměstnance. A je nezbytně nutné tímto profilem disponovat! Já si ho uměla sotva založit, a tak, jak to dělám vždy, když na mě vyskočí několik oken s dotazy, jsem všude odklikla OK.

OK jsem se ale po několika sekundách rozhodně necítila. Má lenost číst obsah oken mě spojila se všemi zaměstnanci Primy… Mě, která je schopna se kolegyně, která dělá už dva roky ve zpravodajství, zeptat, jestli je tu nová. S útěchou, že se tak aspoň třeba seznámím s novými lidmi z práce, jsem zaklapla počítač…

V tu chvíli mi ovšem přišla zpráva od mé šéfové (ještě bych asi ráda objasnila, že pracuji jako reportérka na TV Prima).

„Tak ty už děláš i u nás na marketingu, jo? A ví to? :-)“

V tu chvíli ve mně hrklo tak, že jsem se málem stala první obětí chia semínek.

Ve snaze blýsknout se jsem totiž v profilu vyplnila do kolonky „pracovní pozice“ všechny své aktivity, s kterými mám zkušenost:

redaktor, PR manažer, marketing manažer atd.

LinkedIn si to ale přebral tak, že se všem těmto aktivitám věnuji v rámci TV Prima, což u mých kolegyň vzbudilo jistou paniku. Ten den jsem tedy nakonec takto spárovaná uzavřela nákupem bezpohlavních (unisex) kalhot – pochopitelně s bezkontaktní kartou.

 

 

Vaše Lucie Špaková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *