DEVÍTKA
Leden 8, 2018
PROMĚNĚNÁ PRAHA
Leden 30, 2018
Zobrazit vše

.M.O.D.E.L. ING.

Jsem modelka“ dost často vypouštím z úst, i když standartníma agenturníma mírama příliš neoplývám a v zápětí doplňuji „…a herečka, to tedy spíše v Evropě, odkud pocházím – to kvůli limitům v angličtině“. Potom následuje několika minutová konverzace co všechno mám za sebou, kde bydlím nebo zda se tímto dá uživit i v téhle džungli. Většinou se hlásím k zakázkám, které zahrnují slova „curvy (nikoliv kurva, ale holka s ženskými tvary), beauty (ne, že bych si připadala nebesky krásná, ale znamená to kosmetické focení) , fashion, print, lifestyle nebo také promotion“. Vím totiž, že to je má parketa, kde nejde o něco nedůstojného.

V jedenácti letech jsem na otázku mých spolužaček Fábi s Markét: „Co bys chtěla dělat až budeš dospělá?“ odpověděla slovy: „Herectví?! Nebo modeling?!“ a holky se strašně smály. Potom mi to ještě astokrát připomněly, když mě šly podpořit na premiéru. To jsem zdaleka netušila, že tím druhým se budu živit ve věku, kdy často ty profesionální frajerky věší profesi  na hřebík. Uvědomuji si, že kdybych toto vyslovila nahlas u nás doma, znamenalo by to okamžité zařazení se do šuplíku „ta nána s IQ houpacího koně, hloupá pipka, namyšlená zrzka, exhibicionistka, která na ty hadry prostě má žejo (i když nakupuji v second handech a vitage) nebo ta vysoká kráva, která je ještě k tomu na modelku tlustá“. V negativních výčtech bych mohla pokračovat, jenomže… kde se to nelítostné odsouzení a škatulkování v našich českých hlavinkách bere? Kdo byl TEN PRVNÍ, kdo zobecnil a přirovnal mládí i krásu k hloupostí? Zde v USA se profese modela nepovažuje za prostituci, ale jako odrazový můstek, začátek všeho lepšího i obživa s příjemným bonusem fotek na památku! Mě to zachraňuje jak finančně, tak existenčně, protože jinak bych se profesi herce přiblížila pouze a jen realitou, kterou vídáme často v amerických filmech: mytí nádobí v mexické restauraci nebo ještě lépe! Začala bych jako Brad s kuřetem na hlavě. Takže respekt řemeslu i všem, kdo ho vykonávají.

Zde v USA se profese modela nepovažuje za prostituci, ale jako odrazový můstek…

Modelkovství tedy není jen o tom svůdně našpulit rty a laškovně přimhouřit oči. Řeknu vám, je to pěkná dřina! Nesnesitelné podmínky, za které může nevlídné počasí (mrazy nebo tropy) kdy pózujete několik desítek minut a snažíte se připodobni Marylin Monroe „nakousnutí“. K tomu přičtěte několik hodin na podpatcích, kdy vytváříte všelijaké zkrouceniny (pózy), které jsou samozřejmě pro průchozí dav k popukání, ale na fotce se to vždy nějak vybarví k světu. O pitném režimu či pravidelném jídelníčku si můžete nechat pouze zdát – na to zkrátka není čas! Takže kolikrát přijdete domů zrychtovaná, nohy pulzují pod nátlakem puchýřů, rozteklá či usmrkaná a fakticky k smrti unavená.

Vytváříte všelijaké zkrouceniny, které jsou samozřejmě pro průchozí dav k popukání, ale na fotce se to vždy nějak vybarví k světu

A výsledek? Občas průměrné, řekla bych až kýčovité fotky, které kompletně znehodnotí vaše snažení a energii, kterou jste onen den vynaložila. Naštěstí se většinou setkávám s nadprůměrem, protože už nemám energie zahazovat se s leda kým se zrcadlovkou a své zakázky jsem se naučila vybírat ku prospěchu všech. Samozřejmě zde raje fakt i to, jak jsem se daný den vyspala a zda se neobjevil opar nebo pupínek uprostřed čela. Někdo vás k tomu dokonce hezky nalíčí a oblékne… a v neposlední řadě když si lidsky sednete s týmem, který má celé focení na starosti. Řeč je o produkci, make up artistovi, hair stylistovi, stylistovi pořípadě designerovi, asistentovi a samozřejmě fotografovi. V hlavní roli není tedy pouze tvář dne alias modelka, ale spousta lidí za fotoaparátem. Týmová práce nade vše!

Ztratím pár slov i k těmto ilustračním fotografiím, které vznikly jednu lednovou sobotu v ateliéru Fashion Institute of Technology se studenty stylingu a designu. Protože odjakživa mám ve zvyku podporovat mladé talenty a protože miluji módu obecně, tak jsem nepřemýšlela dlouho nad tím, zda půjdu do focení za minimálního finančního ohodnocení, které mi ještě k tomu ukouslo kus víkendu. Výsledkem jsou dynamické, umělecké, fyzické i fashion fotky, na které jsem po dlouhé době pyšná! Můj styl, za kterým si stojím. Odnesla jsem si kontakty, dobrý pocit z odvedené práce a pozitivní ohodnocení fotografa, který je tu v NYC poměrně kapacita.

Závěr mé několika minutové úvahy? Děkuji za ty „dary“, příležitosti a pořádnou dávku štěstí v New Yorském oceánu dravých ryb! Jsem za tohle všechno opravdu neskutečně vděčná. A co vlastně mě na focení nejvíce baví? Nad tím jsem se zamyslela dnes, když jsem jela ze třetího focení za uplynulý víkend! Juch.

* vyzkoušíte si různé šaty <3
* proměníte se pokaždé v někoho trochu jiného 🙂
* poznáváte zajímavé lidi!
* poznáváte se skrz tyhle povrchně hluboké sondy zase o trochu více…
* bonus! Jsem za tohle všechno ještě placená??? 

PS: Fotek pro vnoučata mám už celou krabici!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *