FALL IN FASHION
Listopad 2, 2017
JAK SE NEPOTKALI
Listopad 12, 2017
Zobrazit vše

MĚSTO HRAJE

Hlásím se z džungle, která pohltila 10miliónů šílenců, kteří se v této barevné, pulzující metropoli rozhodli žít alespoň na chvilku a změnit si tak své životy. Jedním takovým magorem jsem i já a klidně to otevřeně přiznám. Když totiž vyprávím zdejším kamarádům jak se „máme dobře“ v malé kotlině za velkou louží, kroutí hlavičkami a potom nevěřícně hlesnou. „…a můžu se Tě na něco zeptat? Proč jsi tady?!?“. V zápětí dodají, že New York City je město měst a že by tudy měl každý projít alespoň jako turista  nasát vzduch, který voní po pastelkách a všemi exotickými kuchyněmi. 

Je až k neuvěřitelní, že se mi podařilo na nejvíce navštěvovaném náměstí světa pořídit za bílého dne tento snímek, na kterém neni ani noha. A ne, opravdu jsem na ‚tento‘ okamžik nečekala půl hodiny. O to více mě tahle fotka baví. Náhoda je blbec a život je barevný jako podzim na Times Square.  Předevčírem jsem dostala zprávu od své klietky Kateřiny: ,,Na IG jsem zaznamenala, že Vaší destinací je NYC, věřím, že je pro Vás plný inspirace. Patří k těm místům, kde je život rychlejší a pestřejší, říká se.Musím souhlasit. Když se okolo sebe rozhlédnu, vidím lidi, kteří jsou oblečeni do pozitivních barev, které vás tak i naladí a to přesto, že život se tu s nikým příliš nepárá. Cítím pulz města, po kterém když se projdete, jste plni elánu a energie. Město, které nikdy nespí ani neusne na vavřínech. Slyším hudbu, která nenechá chladným nikoho z přihlížejících, protože tolik krásy obsažené v melodiích a příbězích, které vypráví nejrůznější hlasy, jsem nikde jinde neslyšela. To všechno a více je město z lega, říkám já. New York hraje, New York žije, New York zpívá.

Je to přesně rok, kdy jsem objevila sousedství s názvem Bushwick. Dokonce jsem se sem přestěhovala a má první trvalá adresa v NY byla na světě! Před pár dny jsem šla domů jako obvykle a při otevírání vstupních dveří mírně omšelého typicky brooklynského domku jsem se zarazila. Klíč zůstával ve dveřích a nálada vzlétla.
Po mé levici jsem totiž periferně zahlédla TURISTY. Vymetali každý kousíček ulic, který byl pomalovaný jako tento na obrázku. Takových je tady okolo hodně a výlet sem je zkrátka nutností, když už jedete do města o kterém někdo říká, že je barevné více, než kterékoliv jiné na celém širém světě. Ulice jsou tu jako lentilky vám rozsvítí oči jako malému děcku.
Je to vtipné. Je to absurdní a pro mě neuvěřitelné. Ana Sofia říká : ,,Yeah Nikol?? I told you many times… This is NYC! You’re sweet pie that you’re still suprised!? “ Těžko byste loni touto dobou v těchto končinách hledali (i když máme slušný výhled na Empire State Building) za kamerou roztomile nahrbené, sluncem ožahané a atrakcemi znavené turistíky. Hlavou mi problesklo: ,,A sakra… je to tady!

Čas protéká mezi prsty, takže se stalo to, že jsem oslavila svůj druhý opravdický americký Halloween se vším všudy! Kostýmy můžete vídat v metru, v supermarketu, v baru i na ulicích téměř celý měsíc předem. Šílenství spojené se svátkem všeho strašlivého (doslova) lze zažít skutečně jen tady. Tentokrát jsem nenavštívila žádnou bizard party, kde bysme si všichni obdivovali kostým, ale zato jsem byla na výstavě vyřezávaných dýní s názvem Rise a že bylo co obdivovat! Umělecká fantazie je bezedná studnice a tak jsem zhlédla obrazce nejrůznějších populárních seriálů a filmů, portréty známých osobností, sochy z dýní nebo instalace od pavouků, kostlivců po dinosaury až po naložené hlavy.

K tomuto svátku musím ještě dodat, že hysterie, která se strhne v mírně agresivní hru o to, kdo je vlastníkem nejlepšího kostýmu, kýčovité výzdoby domů nebo pečení všeho možného s halloweenskou tématikou je tady v naprostém pořádku. Nutno dodat, že svátek, který náleží především dětem, kteří si ho skutečně užívají už kvůli tuně vykoledovaných sladkostí, je typicky americkým marketinovým rejžákem. Konec konců jako každý svátek, který tu probíhá snad každých čtrnáct dnů. Zatímco evropané kroutí hlavama, američané nadšeně oslavují. Všechno. Zachvíli tu máme Thanksgiving…

Umění na ulicích, umění v obchodech i v muzeích. Všechno jsem nasála a svou peněženku trochu vysála. No nic… má rodina a kamarádi se mají alespoň z čeho těšit. Po příjezdu je obdaruji nejrůznějšími bestsellery, bez kterých mě do domu už ani nepouští. Musím ale říci, že butiky jsou tu výstavní skříně a nákupy vás v nich tak nějak baví více, než kdekoliv jinde.

Projít se po starých, známých místech, která po pár měsících jsou nekompromisně pozměněna a nejsou tedy stejná, jako před pár měsíci může být iritující. Jako rychlostí blesku tu přibívají obchůdky a obchůdečky (sem tam i nějaký bar) a samozřejmě obyvatelé, kteří se tu střídají jako ponožky. Na druhou stranu je to obohacující, inspirující a přimněje to člověka na sobě skutečně zapracovat, aby se jako mávnutím proutku nestalo, že ta řada jednou přijde i na vás.

V návaznosti na stěhování jsem pochopila, na jaké bázi funguje můj oblíbený second hand Buffalo Exchange, kde najdete opravdu epické kousky! Město jako je NYC navštěvuje neskutečně množství lidí ať už z cizích států anebo z koutů celého světa. Někteří se tu zdrží pár dnů či týdnů, jiní měsíce, někteří tu zůstávají dokonce několik let a pokud je město nevyplivne vycucané, tak se z nich stávají pravý, ničím nezlomitelní „new yorkeři“, kteří Buffalo Exchange navštěvují převážně jako zákazníci. Jsou tu totiž ještě prodejci, kteří spadají do všech těch kategorií předtím.

Nejdříve jsem návštěvu onoho second handu brala jako honbu za neskutečným pořízením, kdy jsem pokaždé urvala značkové nebo designové oblečení za pár šlupek, kterým jsem se pyšnila svým kamarádům a okolí a nezapomněla jsem se samozřejmě zmínit za jak málo jsem vše utržila. Teď se mi to zdá buď smutné nebo depresivní, protože zde prodávají své šatníky buďto lidé, kteří opouští město a stěhují se jinam, takže by vše do pár kufrů nenarvali vše anebo lidé, kteří to přepískli s nákupy (můj scénář) a potřebují jednoduše řečeno peníze. Každopádně i to je život a tak nějak to sem patří.

Naštěstí ne můj případ! S prvními zaoceánskými dny přišla dokonce i nějaká ta práce. Překvapilo mě samotnou, že poměrně dosti různorodé práce… což mě fakt baví! Jsem za ni vděčná a děkuji svým andělům strážným za to, že tu mohu dělat modelku a dostávat se na nejrůznější místa a setkávat se s ještě různějšími lidmi, že tu mohu točit jako herečka, že tu mohu být brand ambasadorem, čímž si vydělám na nájem i nějakou tu zábavu 🙂  a že jsem se dostala jako tzv. „flag girl“ na své úplně první automobilové závody! Život je dobrodružství a kor v Americe je to tedy neskutečné maso. Fakt. Je to zkrátka nepopsatelný pocit probudit se na druhé straně zeměkoule a vstát do práce. Jít někam do cizího prostředí, dorozumívat se cizím jazykem a dostat do ruky cizí peníze – rozumí se dolary nebo otevřít poštovní schránku, ze které vypadnou šeky, které jsem do této doby znala pouze jen z hollywoodských bijáků. Nejsem totiž od nás moc zvyklá, že když člověk je ochoten skutečně hodně makat a o práci se uchází, tak ji zkrátka jednou musí zákonitě dostat. Ano to byla ironická poznámka, kterou si lze vyložit několika desítkama způsobů.

S tím souvisí neskutečně vtipná historka, jak jsem šla před pár dny na „pohovor“, kam jsem si měla přibalit svůj herecký životopis s headshotem. Měla jsem jasné instrukce, jak přijít oblečena a samozřejmě odpovídajícím způsobem i upravená. Dorazila jsem v 10.40 (5 minut předem) do divadelní produkce, která měla solidní webové stránky a přísně profesionální jednání při naší komunikaci. Byla jsem vyslechnuta, měla jsem asi pěti minutový monolog o mých zkušenostech, školách i o mých koníčkách. Zodpovídala jsem také na zvídavé dotazy o tom, co tady dělám, kde bydlím, s kým tu jsem, jestli mám pracovní vízum nebo stálou práci. Po důkladném průzkumu jsem byla zkoušena z toho, jak umím nosit kostým a zda se dokáži vžít do charakteru a… byla jsem přijata! Times Square baby a rozdávání letáčků – ne, nedělám si srandu. Po dlouhé úvaze (asi 40ti hodinové) jsem tuto práci odmítla. Nechci znít jako narcis, ale nepřijela jsem tu rozdávat letáky. Každopádně historku mám a obdivuhodný pohled na všechny herce, kteří tu skutečně hrají mám ještě větší. Snad jednou budu také. Pořekadlo „If you make it here, you can make it anywhere“ chápu snad více, než kdy jindy.

Ačkoliv někdo může kroutit hlavou a procedět mezi zuby „že jsme šílenci“, tak si to tu užíváme na 200% a myslím si, že promarnit tyto pocity a zkušenosti je větší šílenství, kor když tuto možnost máme v těchto dnech všichni! Jen si připomeňme, jak to máme na dovolených… Snažíme se pronajímat byty před Airbnb a cítit se tak více uvolněně… více doma. Chodíme na nákupy do supermarketů a na trhy, jezdíme v pronajatých autech kam se nám zlíbí… resortům odzvonilo. Zkrátka a jednoduše – snažíme se cítit jako místní, osvojit si jejich zvyky a užít si zemi, kterou nenazýváme svým domovem z perspektivy jim vlastní. Jeďte z kopce, užívejte, nasávejte, poznávejte, skloňte se, držte se, nehruťte se, spalte se, poznávejte se! JE TO K NEZAPLACENÍ.

Foto by Xperie XZ Premium Dual 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *