PĚT DŮVODŮ, PROČ JET DO PAŘÍŽE NA OTOČKU A NĚCO VÍCE…

NÁVŠTĚVA U PANA BATI
Březen 27, 2015
NÁDHERNÁ NÁDHERA!
Březen 28, 2015
Zobrazit vše

PĚT DŮVODŮ, PROČ JET DO PAŘÍŽE NA OTOČKU A NĚCO VÍCE…

 
Před pár dny jsem se vrátila z bláznivě krásného výletu z Paříže, kde jsem strávila přesně 56hodin. A co všechno mě během této doby potkalo? V letadle na zpáteční cestě mě napadlo sepsat tři páry důvodů, proč se vyplatí jet do této krásné, romantické a kávou provoněné (samozřejmě i tím nejlepším vínem) metropole na otočku!
Pokaždé (zatím se mi to podařilo 3x), když se ocitnu v Paříži, tak si užívám atmosféry roztomilých kaváren, ze kterých se line vůně kávy. V podvečer šálek měním za sklenici francouzského vína, které nikdy nezklame. V tomto případě by se dalo shrnout: všechno francouzské je dobré.
Tak tento problém řeší snad každý závislák, který je zhýčkaný připojením 3G a v prodlevách (je jich tak padesát denně), kdy čekáme na jídlo, jedeme hromadnou dopravou nebo se prostě a jenom zkrátka nudíme, surfujeme na internetu, vyřizujeme emaily nebo bezhlavě lajkujeme na sociálních sítích. Výhoda zahraničních výletů je právě ta, že vypnete! A to nejenom fyzicky…
 Francouzi mají mnohem lepší vintage krámky než my! Přesvědčila jsem se o tom už několikrát a pokaždé odjížděla s jiskřičkami v očích, že jsem ulovila nejméně padesát let starý overal, klobouk a dobové boty, které zažily nejkrásnější období minulého století.
Na ulicích Paříže jsem si připadala jako v galerii. Ženy, muži i děti byli na mé poměry téměř slavnostně oháknuti a to i za předpokladu, že se šli jenom projít po nábřeží nebo nakoupit. Francouzi a jejich tmavé kštice s tmavým strništěm a belmondovským pohledem ve mě tedy dojem rozhodně také zanechali!?!
Člověk je stvoření samolibé a dokazuje to tuna selfie na všemožných sociálních sítích, které každý den otevřu. Některá z nich se snaží o vtip, jiná narcisticky ukazují, „kde se momentálně nacházím, co jsem zrovna dostal nebo koukejte jak se mám lépe než ostatní…“. Netvrdím, že jsem se nefotila proto, abych fotky potom někomu ukazovala, ale alespoň jsem se z té denní šedi přenesla před úchvatné památky nebo umělecká díla v muzeu. Tyto fotky mi budou v mé galerii připomínat  atmosféru a nádheru Paříže každý den!




Jak k tomu došlo?

 

 

Nabídku jet do Paříže jako zástupkyně českých blogerek jsem dostala od vedení FranckProvost v lednu tohoto roku. Spolupracuji s tímto salónem delší dobu a jejich pozvání si moc vážím. Jsem přešťastná, že jsem nezůstala pouze sedět jako divák, ale dostala jsem i nabídku zúčastnit se jako účinkující. Slečnám modelkám neplánuji fušovat do řemesla ani v nejmenším, neboť se za modelku jako takovou nepovažuji (tedy pokud zrovna nemyslíte tu s pozadím XXL)!!! Dokonce jsem vyloženě alergická na toto přízvisko, kterým mě poměrně často a rádi novináři nazývají. Pokud by jsem měla sepsat výčet čím vším jsem už byla, museli by před každým článkem uvádět kromě herečky, přítelkyně a modelky také studentka, moderátorka, tanečnice, zpěvačka, produkční, patronka, sestra, dcera, kamarádka, uklízečka… a to by byly sakra dlouhé články! 🙂 Zpět.
Po příletu jsem využila pár volných chvil před vyčerpávajícím programem, který byl naplánovaný téměř na hodinu a zašla se projít po nábřeží, kde jsem se nechala unést do Museé d’Orsay.

 

 

 

Nikol aka módélka

 Backstage z show k 40.výročí FranckProvost

 

 

Měli byste vidět ten okamžik, když jsem se svými mírami 90-65-100 ocitla ve skupině vybraných mezinárodních modelek, které měly sice půvabné tvářičky, jejich těla ale už tak půvabná nebyla – alespoň pro mě tedy ne. Holky si musely chuděry pomyslet, že je 1.dubna. Po chvilce, kdy se vše vysvětlilo úlevně pokyvovaly hlavami a ptaly se, v čem a kde hraji, odkud jsem a o čem píši na mém blogu. V mé skupině se našla rodačka z Brna Barbora Uhrová, která je v tomto přenádherném městě už více než čtvrt roku a daří se jí! No co se říká o Češkách? 🙂

 

 

Přípravy k velkolepé show byla podívaná sama o sobě. Myslím si, že by stálo za to natočit nejenom samotný průběh večera, ale také hysterické organizátory, vzteklé a zoufalé modelky, které neví co mají dělat a naprosto vyklidněné techniky, kteří stejně všechno pokazí a ještě se na vás dívají pohledem hladového psíka. Takových kontrastů by vydalo na slušnou komedii z prostředí duševně narušených individualit.

 

Jaké štěstí, že jsem byla ve skupině, která představovala účesy z dob Marie Antoinetty, takže jsem více než na svůj catwalk spoléhala na své dovednosti a práci s vějířem a snažila se vcítit do aristokratické dámičky. Herec si vždycky poradí – běželo mi hlavou, aniž bych si uvědomovala, v jak důležité situaci jsem se nacházela. Tento večer čítal desítky modelek, desítky kadeřníků z celého světa, stovky produkčních, kostyméry, maskérky a samozřejmě i nejdůležitější osobnost večera – samotného Francka Provosta, který si přesně před 40ti lety otevřel v Paříži svůj první kadeřnický salón a kterému přišlo vzdát hold více než čtyři tisíce lidí!

 

Party byla vydařená, champagne teklo proudem a přátelské mezinárodní vztahy se utužovaly. 🙂

FRANCOUZSKÁ NEDBALÁ ELEGANCE

 

Za tu krátkou dobu jsem stihla zajít dokonce do dvou salónů a nechat si hýčkat vlasy od skutečných profesionálů, tvořících pod dohledem samotného Mistra. Po této zkušenosti musím říci, že není kadeřník jako kadeřník. Šikovné ručičky obou mužů, kteří si vzaly mé háro do parády vytvořily ze mě úplně někoho jiného. Líbilo se mi, že vlasy nefoukali do jednoho finálního účesu, ale pokaždé, když jsem si do kadeří sáhla, vznikl mi na hlavě úplně jiný „člověk“! Zkrátka nedbalá francouzská elegance – juch!

 

 

DEN II.

 

 

Poslední chvíle jsem si užila snad ještě více, než předchozích padesát hodin! Procházka v mé nejoblíbenější části Paříže – Montmarteru mi přinesla i spoustu dobrodružství! Mé kroky vedly k výšinám, kde jsem obdivovala novogotickou stavbu Sacre Coeur.

 

 

 

 

Už před bazilikou jsem zaslechla pouliční muzikanty, kteří jsou na tomto místě na každém schodu. Mě však zaujalo trio černoušků, o kterých jsem posléze zjistila, že nejsou žádná ořezávátka! Kluci bodovali ve francouzské pěvecké soutěži X Factor. Zpěvák s brýlemi s láskou pro každého na koho se podíval mě vytáhnul na schody a na pár minut jsem se tak proměnila v pouliční umělkyni. To byl zase osud!

 

 

Toto je zrovna případ oné selfie, kdy je cítit jaro ve vzduchu a láska v očích!

                        Finalisté francouzského XFactoru na schodech Sacre Coeur  – a já s nimi.


Pár metrů a doleva – tam je náměstíčko malované jako z pohádky… a to doslova! Okupují ho umělci ze všech koutů světa a nabízí svůj talent v podobě obrázků. Já sice už jeden portrét z dob mé první návštěvy vlastním, ale tentokrát to byl výběr na první pohled! Tím mám konkrétně na mysli malíře, který když mě viděl, tak mě už neopustil se slovy: „ty jsi můj člověk!“ No co se dalo dělat! 🙂
Umělec k umělcovi sedá.
 
Kubistický portrét od Maxima z Minnesoty.

 

 

Den se pomalu chýlil ke konci a já si stihla ještě zapózovat se symbolem Paříže. Co by to bylo za návštěvu, kdybych si neudělala alespoň jednu fotku téhle 301 metrů vysoké nádhery! Porušila jsem přitom nejméně čtyři vyhlášky, ale stálo to za to!

 

 

 Overal vintage (v La Fayette) nový suvenýr z Paříže
 

TAK ZASE NĚKDY PŘÍŠTĚ – DĚKUJI!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *