RŮŽOVÉ NEBE
Červenec 30, 2017
ZVRÁCENOST
Září 11, 2017
Zobrazit vše

PLNOLETOST

…mé sestry bude asi vždy spojena se vzpomínkama na Berlín, kam jsme se trošku bláznivě jedné prázdninové páteční noci vypravily oslavit její 18tiny. Už v autobuse jsme vlivem „podivných řečiček“ mládežnického páru, který seděl za námi měly o zábavu postaráno a mizící šampaňské v našich hrdlech na to skutečně vliv nemělo… I proto doporučuji se vybavit (tedy pokud zvolíte autobusovou dopravu jako my) dobře těsnícíma sluchátkama a nespoléhali tak pouze na ty, kterými je vybaven žlutý autobus – jelikož nemusí fungovat třeba jako mě. Příjezd nad ránem (jedete zhruba pět hodin) a procházka na nejbližší hotel měla také něco do sebe. Vřískající ptactvo a východ slunce nás přivítal a my mohly považovat náš výlet za zahájený. Už v tu chvíli mi bylo jasné, že se opět bude jednat o jeden z našich zahraničních výletů, na které budeme vzpomínat! 

Po krátkém spánku jsem se šálkem silného kafe začala dávat dohromady plán, kam nás nohy povedou a co za pár hodin budeme obdivovat, i když si vždy nechávám rezervy pro spontánní rozhodnutí, které se na cestách dají očekávat. Konec konců už tak bylo dost šílené, že jsme pár hodin před odjezdem nevěděly, že jedeme. Ještě bych měla odůvodnit, proč jsem si vybrala zrovna hlavní město našich sousedů, nikoliv něco exotičtějšího. Každý rok se snažím někam se sestrou vyrazit a poodkrýt coby starší sourozenec  další kus naší Matičky země. Berlín je vyhlášený kulturním vyžitím, nočním životem, svou liberálností i vynikající mezinárodní kuchyní a já v něm za svůj život strávila předtím pouhý den – už jenom to byl důvod k tomu poznat metropoli, kterou lidé častují evropským New Yorkem a k tomu všemu tento zpovykaný výlet spojit do dámské jízdy, kterou zahájila má sestřička další etapu svého života.

Kdybych měla jednou delší větou shrnout, zda jsme všechny ty příslový naplnily během těch 53hodin, ze kterých jsme naspaly pouhých 10hodin, tak se mi slije: Turecká pizza, hodně aperolů, příjemný večer v baru s talentovanými muzikanty, velmi odlišná architektura na pár metrech, která k hlavnímu městu i vlivem války tak nějak patří, pulzující nohy neúnavným chozením a touhou poznat vše nepoznané, vítr ve vlasech na střeše palamentu, výborná vietnamská restaurace, dorty, kafe, znovu kafe, koktejly na střeše a výhled na zlatavé, problikávající řětížky, které oživily noční metropoly za společnosti své kamarádky z dětství, víno v parku Tempelhof, na kterém  kdysi přistávali letadla, drsně realistické umění v podobě East Side Gallery, které nás má odrazovat a připomínat chyby historie, procházka okolo třpytící se řeky, pompéznost zahrad i interiérů paláce Charlottenburg, minimalismus Potsdamer Platz, chlad židovského památníku, na kterém dnes turisté zdolávají svačiny, podivnost v podobě Alexander Platz, zdvořilou vyjímečnost Checkpoint Charlie, hipsterská atmosféra v podniku Holzmarkt25, pohostinnost čtvrti Kreuzberg, ticho za společnosti šumících kapek deště a dusno ve vzduchu, které dokáže jen léto nabídnout.

Jsem na nás pyšná že jsme zvládly všechno a něco víc a odvážely jsme si vzpomínky na Belín dospláckýma očima, který jsme vstřebávaly ještě několik dní poté, protože na tak krátkou plochu času jsme to trochu s těma činnostma přehnaly – prozradily to puchýře na nohou a padající hlava na zpáteční cestě. Ale co!? Spánkový deficit se dožene, puchýře zahojí, ale vzpomínky zůstanou.  Za mě osobně jeden z nejlepších zážitků tohoto léta a i proto návštěvu byť na pár dnů rozhodně DOPORUČUJI!

Foto by: Sony XZ PremiumDual

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *