VYBAV SE A BAV SE!
Březen 30, 2015
CELÁ V NOVÉM
Duben 1, 2015
Zobrazit vše

PRVNÍ HOST

bghujnbvfgh

 

Bylo mi asi 7let. Zazvonilo a začala velká přestávka. Já a moje spolusedící kamarádka Zdenička jsme vyndaly svačiny od našich maminek (já rohlík a ona banán) a vydali se na procházku po chodbě. Jak jsme se tak procházely, ocitly jsme se u klučičích toalet. Myslím, že jsme si tenkrát ani nic neřekly a jen s pokývnutím hlavy vkročily dovnitř – stále držíce naše svačiny. Vešly jsme tam a uviděly malé mušličky – přizpůsobené vzrůstu „mužů“ na prvním stupni základní školy a u nich jednoho nebohého chlapečka. Byl asi z cizí třídy, protože jsme ho ani jedna neznaly. Chvíli jsme tam stály jen tak mlčky a nic neříkaly, jen stály ve dveřích a kousaly banán a rohlík. Po chvíli se chlapeček otočil, vyděsil a vyběhl s výkřikem na chodbu. Jen co jsme se se Zdeničkou otočily, nad námi, někde ve výšinách těch dokonalých dospělých , stála paní učitelka. Dodnes si pamatuji její výraz. Snaha o výchovný, káravý obličej a zároveň její cukání koutků a jiskřičky v očích.“Holky, co tady proboha děláte?“ Řekla a my jen pokrčily ramínky, jakože vlastně ani samy nevíme a vyšly jsme ven.
Já opravdu dodnes nevím, co nás to tenkrát napadlo. Nebyl to žádný kujónský nápad. Prostě naprosto přirozená touha vejít do dveří, ve kterých jsme ještě nikdy nebyly. A taky tam, kam zachází tolik kluků. Touha po objevování, poznávání, družení. My z toho ani neměly nějakou mimořádnou radost. Byl to prostě krok někam, kam jsme se jednou stejně měly podívat. Do bezprostřední blízkosti chlapečků, kluků, mužů. Myslím, že jsme v tomto duchu byly opravdu „první hosté“ v oné malé místnůstce. Holt je totiž někdo, kdo je v daném prostředí přijat, ale není tam pravidelným obyvatelem. Myslím, že zvlášť v dnešní době, kdy si lidé, národy, politické strany i kontinenty, s oblibou určují, kdo je hostem vítaným a kdo nevítaným, je důležité mít místa, kde vládne svoboda, pohoda, pospolitost, dobrá nálada a třeba i estetická potěcha. Místa, odkud vás nikdo nevyvede, že tam nepatříte. Byť se shovívavým úsměvem. Doufám, že takové místo bude zrovna tady na tomto blogu a já Ti Niky ze srdce přeji, aby u Tebe byli všichni vítáni s radostí a Ty abys byla čtenářkami a čtenáři přivítána s otevřenou duší a náručí.

 

 

Tvůj první host

 

Veronika Kubařová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *