DUHOVKA
Únor 12, 2018
POZN.
Březen 12, 2018
Zobrazit vše

SDÍLÍM

Některé okolnosti poukazují na to, že vše se má dít právě tak, jak se to v danou chvíli děje. Ikdyž občas osud klade do cesty jeden naschvál za druhým. Právě to jsem si uvědomila předminulou neděli, tedy pouhý den před konkurzem do Jihočeského divadla, kam jsem byla nějakou shodou okolností pozvaná na roli do připravované inscenace Drákula, která se uvede na letní scéně Otáčivého hlediště v Českém Krumlově! 

Už když mi přišla pozvánka (tím pádem odhaduji nejen mně, ale i polovině divadel v ČR a samozřejmě všem uměleckým školám po celé republice), tak jsem si v duchu zajuchala, že můj neplánovaně prodloužený výlet „doma“, tedy v Praze, nebyla čirá náhoda, nýbrž osud. Pokud bych roli dostala, odůvodnila bych svůj návrat i lamentujícímu manžílkovi až do daleké Ameriky!  Svou odpověď s potvrzenou účastí jsem odeslala s klidným svědomím. Do dne D zbývaly bezmála dva týdny, což je přeci přiměřeně dlouhý čas na kvalitní a svědomitou přípravu pro každého jedince, kterému o roli skutečně jde. Teď už jenom vybrat monolog, taneční choreografii a naučit se požadovaný dialog. Že by toho bylo zrovna málo, to se tedy říci nedá.

Aktovka s tropickým vzorem Kipling

Ano. Dost dlouhá doba pro každého, kdo by hned druhý den začal na všem výše zmíněném pracovat. To bych ovšem nebyla já. Po sedmi dnech jsem se stále utvrzovala, že týden je přeci dostatek času pro někoho, kdo má DAMU a není úplně netalentovaný tydýt, a že to vlastně bude skvělá prověrka toho, co ve mně po dvou letech bez divadla zůstalo. Dělám si šprťouchlata sama ze sebe a sedm dní se rázem zkrátilo na den jediný!

Tak… Tady to máš kačeno! A na ten konkurz pojedeš!?“ Mluvím trochu naštvaně sama se sebou. Dost podobnou otázku mi pokládá i Karel přes Face Time, který nevěřícně, s mírně agresivním tónem v hlasu a zvednutým obočím, kroutí hlavou (což mimochodem dost dobře v těchto situacích znám). S pisklavým tónem mu vysvětluji „že mu zavolám později, že se teď skutečně během pěti hodin musím všechno naučit sama doma, a k tomu v v kuchyni, a že nemám čas na žádné dohady“ a pokládám telefon, přičemž mi v hlavě už běží striktní program na druhou polovinu dne, který hodlám už skutečně, ale vážně fakticky dodržet!

Začnu rázně. 1. Dojdu si naproti do kavárny už pro ten dortík, na který mám chuť od rána a který mi dodá společně s lahodným cappuccinem energii na tohle všechno, a podpořím tak matky na mateřské dovolené, protože to ony pečou ve volných chvílích všechny ty dobroty! Počkat – v jakých volných chvílích?! Vždyť Maruška, Kristýna i Kájina a s nimi i spousta dalších novo matek v řadách mých kolegyň a přítelkyň, přeci žádný čas nemají. Není čas na úvahy. Mlátím si o hlavu své předsevzetí a konečně jdu pro ten vytoužený kousek dortu.

Když už jsem venku, tak si skáknu i k vietnamcovi pro pár nezbytností, abych měla něco i na později (kdyby mě náhodou zachvátil nepřekonatelný hlad a neměla jsem náhodou opět důvod utéct od povinností někam do nedalekého bistra). Odbočka. V těchto chvílích mě stejně nejvíce fascinuje, jak dokážete vysmejčit celý byt, zvládnout u toho masku na obličej a vyřídit všechnu elektronickou korespondenci. Zkrátka jakmile se člověk má učit, hledá každičký důvod k seberealizaci.

A ta pozvánka na blížící se besedu o cestování! Panebože. Proč jen všechno nechávám na poslední chvíli?! No proč já si to dělám? Ptám se sama sebe a opakuji si, co všechno za zvířátka v ženském rodě jsem. Nahraji tedy i v začínajícím mrholení tu zakletou video pozvánku, na které vypadám… no jako v typickém nedělním rozpoložení.

Čepice Terranova, košile se vzorem Uniqlo, svetr BuffaloExchange, džíny Madewell, boty Inkkas

Po příchodu domů hodiny nekompromisně ukazují devatenáct hodin! A dost. Dávám hodinku tanci a pak učba textů. Ke své přemotivanosti jsem se nejznámější chorošku z Chicaga naučila už za půl hodiny a video vítězoslavně odesílám Karlovi, aby viděl, jak beru situaci zcela vážně.  Mám ze sebe docela dobrý pocit a odškrtávám pomyslné první okénko ze tří. Pro jistotu, že nejsem trapná a nebudu se zítra svůdně svíjet v domnění, že jsem neodolatelná, jsem odkaz odeslala mé dlouholeté kamarádce a nejlepší tanečnici vůbec, Angeé Svobodové, od které bych brala i tu nejvíce pobuřující poznámku. Ta mi odpověděla stroze: „Je to dobrý. Jen pokud tedy chceš být sexy, tak si místo monterek a crocksů vem prosím heels… a bude to cajk!“ Tak teď už jenom to nejzásadnější – herectví.

20.56 Čtu neustálě dokola několik desítek řádků a proklínám se.

21.40 Píši pro změnu další kamarádce, že jsem idiot a že tomu dám ještě tak dvě hodinky.

22.30 Zoufale se natáčím na mobil a zjišťuji, zda vůbec umím text a zda má cenu se jet ztrapňovat 150km daleko.

23.21 Píši hereckému kouči o radu/názor na můj nervózně upjatý výkon. Cítím to.

23.45 Zklamaná sama ze sebe nahrávám alespoň na diktafon text, který si zítra budu pouštět v autě. Tak se to 100% naučím.

00.09 Kašlu na to. Ráno si vše zopakuji a vyjedu s předstihem. Nechci přijet pozdě, abych na sebe zbytečně neupozorňovala, když už ten text pořádně neumím. Kouč mi neustále píše, ať nekoukám na film V Bruggách, a projedu si to ještě jednou „bez mávání rukou“.

1.14 Po půlce filmu se skutečně ještě jednou ve tmě nahraji a připadám si trošku divně. Divadlo na videu?! Kam jsem to dospěla.

1.20 Zaklapávám počítač i mobil a jdu se vyspat. Ráno moudřejší večera.

Už v devět ráno zvoní dělníci a chodí mi všude po bytě, takže nemám moc soukromí na tancování ani opakování textů. Utvrzuji sama sebe v tom, že na ten konkurz opravdu pojedu a že to zkusím i za cenu projetého benzínu.

Sprchuji se a pokaždé sebou trhnu – to když dělník za tenkými dřevěnými dveřmi promluví a položí nějakou řemeslně důležitou otázku. Asi chudák nechápe, co jsem to za zákaznici, která se prostě nutně musí sprchovat ve chvíli, kdy má objednanou rekonstrukci bejváku. Ještě překvapenější výraz mi věnuje, když mu vysvětluji, jak zabouchnout dveře, které zabouchnout nejdou, protože už skutečně musím vyjet až do dalekých Budějovic.

Kafe! Nutnost na dlouhou cestu, a pak nápad natankovat plyn, který je mnohonásobně levnější, než běžné palivo. Když už jedu tak daleko, že… Jsem ve stresových situacích tak praktická! Musím pochválit sama sebe a mířím si to přímo na čerpací stanici.

Vše podle plánu, až na to, že to mám jen tak tak na čas! Vyběhnu už jenom zaplatit, zbytek času naženu na dálnici. Rána jak z děla. Kafe na střeše?! Nabourala jsem? Asi dvě vteřiny jsem nevěděla čí jsem. DOOOPRRRRDELEEEE. No já jsem fakt kráva. Skutečně opravdická, křičí můj vnitřní hlas.

V tom hysterickém předkonkurzním chvatu jsem zapomněla vyndat z nádrže tankovací pistoli! Letmo zkontroluji mobil – čas 12.15 – „jedu do tak akorát do háje“ slyším řikat sama sebe a vylejzám z auta, abych se na tu pohromu podívala. Lidem v autě za mnou vypadla žvýkačka z pusy – to jen nestačili zavřít pusu ze samého údivu. Chudáci asi nepochopili, jak je možné, že za sebou táhnu hadici s pistolí v nádrži a nepřijde mi to po třech ujetých metrech ani trošku divné.

12.22 Vysvětluji na pumpě v kanceláři manažerovi, že odtud bydlím kousek a že mu nechám alespoň svou občanku, aby si nemyslel, že se chci celé situaci vyhnout. Nevěřícně přikyvuje s tím že „ať si občanku nechám a stavím se pozítří„. Vypadám věrohodně, probleskne mi hlavou.

12.25 Na ten konkurz se prostě dostanu! Vyjíždím. V autě je hrobové ticho. V hlavě se honí utržená hadice, reakce Karla i text. Pouštím diktafon a slyším sama sebe neustále dokola naprosto příšerně intonovat dialog, který se snažím tímto způsobem dostat do hlavy.

13.36 Na sto dvacátém kilometru už vím, že to nestihnu včas.

14.02 Volá mi majitel pumpy a snaží se něco s vážným tónem v hlasu vysvětlovat. Hulákám do handsfree, že mu zavolám později, protože teď řídím, hrozně pospíchám a vůbec se nesoustředím na to, co mi říká.

14.06 Dojíždím před divadlo! Rychle zaparkuji a letím na místo konání.

14.38 Přicházím na řadu a bavím celou porotu svým jedinečně stupidním, ačkoliv pravdivým vysvětlením, proč jsem přijela pozdě.

14.56 Je po všem. Zmátla jsem všechny natolik, že mě málem poslali domů bez tancování. Řekla jsem jim, že jsem se TAK snažila včera večer doma všechno nacvičit, že nemůžu odjet bez toho, aniž bych jim to prostě nepředvedla. Smích. I já se smála. A to sice když vznesli otázku, zda bych měla na zkoušení čas, když teď tedy žiji v NYC. Říkám, že jasně!

14.59 Dojdu k autu, kde za stěračem vidím lísteček s pokutou. Vycením zuby a potom se asi pět minut válím smíchy z toho, co jsem během krátkého dne stačila prožít.

15.08 Píše mi Angee „že pro tohle všechno mě prostě miluje!“ Já se snažím najít policejní stanici a vše vyřešit tak, aby se Karel o pokutě hlavně nedozvěděl. Stačila mu už ta historka s pumpou. Tohle by rozhodně nepochopil.

18.33 Jsem zpátky v Praze a parkuji. Běžím si dát druhou sprchu a poté na domluvený sedánek s holkama v koktejl baru v centru. Hodlám si to užít. A to hodně.

20.00-23.59 Slzy smíchu stříkají na všechny strany a to nejenom díky mé idiotské příhodě, ale také díky absurdním historkám holek z posledních týdnů.

0.06 Loučíme se s tím, že tu roli po tomhle všem musím rozhodně dostat!

O DVA DNY POZDĚJI…

 

 V 9.00 se rozeřve telefon. Ksakru! Počkat. Klid.  Žádní dělňasové nemají dneska u mě doma co pohledávat!? Promnu oči a spatřím nepřijatý hovor. Číslo vytočím zpět asi po deseti minutách, potom, co si postavím na kafe.

Dobrý den Nikol. Tady umělecká šéfka Jihočeského… Já vám volám s tím, že jsme se rozhodli Vám tu roli nabídnout… Teď se musíme domluvit na organizačních věcech.“ Okamžitě dělám, že jsem dvě hodiny vzhůru, jako každý normální člověk ve všední den, a s mírně zastřeným tónem, jakože jsem třeba nastydlá, hbytě odpovídám: „Anó?! Že zájem mám? Tedy jasně, že čas taky…  prostě jednoduše se těším – ANO!

Stálo to všechno za to! A ať mi nikdo neříká, že nemám skvělou historku z konkurzu, kterou doháním všechny k slzám. Někteří z nich ji ochotně doplňují o své, vylepšené postřehy o mé nátuře a zbrklých gestech.  Ať mi nikdo neříká, že si tu roli nezasloužím a ať mě prosím nikdo nepouští na čerpací stanici CNG. Tímto vás zvu v červnu na Drákulu!

Foto credit: Monika Hánová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *