DÁMIČKA
Říjen 29, 2016
DETAIL
Listopad 7, 2016
Zobrazit vše

JAK SE HLEDÁ ADRESA

Není nic divného na tom přijet do velkoměsta a první co udělat je se pořádně rozhlédnout, koupit si kelímek pokud možno s dobrou kávou a posilnit se tak na nadcházející večer, kdy brouzdáte po internetu a hystericky sháníte v lokalitě, kterou jste si vyhlédli bydlení. Další den si koupíte plastový designový kelímek, protože nechcete přispívat svou trochou do zdejšího nerecyklovaného bussinessu, a objednáte si do něj  rovnou další dávku povzbuzujícího moku, protože lítáte jako šílenec z jedné strany ostrova na druhý s vidinou bydla v útulném, hezkém a levném kutlochu. Potkáte se s množstvím individuí jako například s nepříliš sdílným čínským realitním makléřem se sto padesáti klíči, zamilovaným párem, který čeká odloučení kvůli nezískanému pracovnímu vízu (což byl velmi dojemný příběh, takže jsme se raději rozloučili dříve, než jsem se rozbrečela), pohodovou mexikánkou, která distribuje vína a celý den je také degustuje, hipsterem s nepřirozenýma modrýma kontaktníma čočkama ve Williasburgu nebo vyklidněným černochem, který nabízí byt s odérem marihuany. Můžete hádat, pro co jsme se rozhodli – můžete třikrát. Pro mě osobně byla tato zkušenost velmi obohacující. Během jednoho dne jsem se setkala s různými typy lidí, příběhy a novými, doposud neprobádanými místy v New Yorku.

kkk

Rozhodli jsme se pro cool, hipsterské, mladé sousedství na vzestupu – Bushwick. První večer jsme se hned prozkoumali místní podniky a hned ráno poté jsem stačila v cizím bytě, který je od tohoto týdne mým novým domovem, prozkoumat pár věcí, které nelze jen tak bez povšimnutí přejít a nepodělit se o staro/nové poznatky. Sdílíme poměrně veliký loft s homosexuálním párem – matematikem a filozofem, také pilotem, který je věčně na cestách a distributorkou vín. Tato kombinace je sama o sobě strašně inspirativní a vtipná zároveň. Tím chci říci, že všichni tito nadprůměrně inteligentní lidé z celého světa sdílí stejný názor pro zdravý, nijak nepřehnaný životní styl a i přeze všechno netřídí odpad, respektive nemají možnost třídit odpad, protože se to v Americe nenosí (!!!). Třídí se zde tímto způsobem:

 

  • plast, sklo a papír dohromady
  • zbytek je obyčejný trash

 

Možná se vám to zdá jako velmi banální problém. Nicméně tím můj výčet zdaleka nekončí. V nejmenovaných fastfoodech jsem několikrát na vlastní oči viděla, jak z vodovodního kohoutku tekl proud vody, který neměl nikdo potřebu zavřít (takže se svou  stylovou pixlou na mýdlo s nápisem „STOP THE WATER, WHILE USING ME!“ se můžu jít rovnou zahrabat), jistě tedy pochopíte, že vidina stočených kubíků vody za jeden jediný den mě rozpálila do běla (a to prý voda dochází). V obchodě s potravinami vám pomalu dávají každou ingredienci zvlášť do igelitové tašky, takže si potom z domova můžete udělat soukromou skládku. V restauracích vám automaticky k hamburgeru přinesou hranolky, který ale každý druhý správně se stravující občan nepozře – nezbývá tedy nic jiného, než je vyhodit (kdyby je alespoń věnovali bezdomovcům – to ale nelze, protože by je třeba mohl žalovat za to, že se jima otrávil). Taktéž ochota čepované vody z kohoutku zadarmo je sice hezká věc, nicméně když se zákazník sklenice ani nedotkne – vodu vylijí. Argument mé dřívější spolubydlící mě také nepřidal na optimismu. Na otázku, proč nejsou američané zvyklí po sobě zhasínat (u nás to učí rodiče každé dítě od narození) jsem dostala typickou „American way of life“ odpověď:  „Oh!? We’re fine with electricity, you know…“.

collage_fotor

Spotřeba jídla, vody a všech zdrojů „included“ je prostě strašně šílená a USA jakožto jedna z největších světových velmocí by měla přeci jít příkladem. Kde se stala chyba? Spojené státy americké ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj, tak proč ne správný životní styl a návyky? Sama sebe jsem přistihla, jak při nákupu potravin a běžných domácích potřeb upřednostňuji výrobky s nápisy NON TOXIC, UNBLEACHED, 100% RECYKLED, SAVE YOUR NATURE apod. Slyším sama sebe, jak své spolubydlící vysvětluji, že mi některé zdejší návyky jdou proti srsti a nehodlám je podporovat. Začínám si připadat jako zaujatý green peasák. A proto jsem po shlédnutí dokumentu Before the Flood, který natočil Leonardo DiCaprio během dvou let nemohla skoro spát. Nejedná se o plytký, americky dojemný projekt, který zavání sběrem bodů popularity. Obdivuji tohoto celosvětově známého hollywoodského fešáka, že se do toho pustil s  takovou vervou a ješte více to, že dokument zveřejnil na snadno dostupném médiu a zadarmo.

14971585_10211067450066282_1207339450_o

První dny v této džungli skýtaly ale ještě několik dobrodružství, milých setkání i překvapení. Lze mezi ně zařadit naši první Halloweenskou party, příjemný brunch s kamarády, výlet na dlouhé pláže Long Islandu, běhání v parku nebo také úplně první herecký casting s první prácí mimo obor. Karel se díky naší kamarádce Julii ocitl na natáčení, kde vypomáhal se světlama. Pár hodin před nástupem byl k vidění s knihou „Jak být správným gripákem“, což tedy bylo k popukání. Bere zkrátka všechno zodpovědně. Já zase rozjíždím své první modelkovské zakázky a přijde mi až neuvěřitelné, že jsem sotva pár dnů vzdálená od domova, ve zcela cizí zemi v cizím městě a jdu tu do práce! Na herecké castingy jsme si zase museli „vyrobit“ kartu s headshotem (portrétem) a životopisem z druhé strany a také showreel (videoklip s ukázkami naší herecké filmové práce). Bylo to vyčerpávající, ale máme to! …tak teď už jen uspět. 🙂  Věřím ale, že nic není nemožné a i přes všechny klady nebo zápory, které se tu objevily a ještě objeví, se nám tu žije docela pěkně. Tedy zatím. Vždyť všude je něco a ne všude je vše…

14922998_10211067449866277_1460421020_o

Foto by: Sony Xperia XZ 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *