NÁHODNÁ SETKÁNÍ
Prosinec 27, 2017
DEVÍTKA
Leden 8, 2018
Zobrazit vše

SHRNUTO.PODTRŽENO.SEČTENO.

Je sedmička skutečně šťastným číslem? Můžu si dovolit již na úplném konci jízdy tvrdit, že ta letošní sedma moc radostných novin a štěstí tedy nepřinesla… a to nejenom do mé rodiny, ale co jsem tak zavnímala, tak obecně. Já osobně jsem dala sbohem dvěma členům rodiny, přišla o pár pracovních nabídek (Murphyho zákony) nebo se nesčetněkrát střetla s extrémně absurníma situacema, které jako vždy vznikají nedorozuměním, špatnou komunikací nebo… hloupostí. Rok vzal, ale i dal a to konkrétně nové přátele v Americe, práci, štěstí a smích a také pár radostných novin – má nejlepší kamarádka Marie se vdala a stačila na Štědrý den (to si nevybereš) přivést na svět krásnou Sofinku! Má sestra vyhrála celopražské parkourové závody nebo úspěšně složila zkoušky a stala se z ní slečna „Z“ řidička (takže o noční dovoz už nemusím mít obavy) a také jsem měla i přesto, že mé sídlo je již rok Bushwick/Brooklyn, možnost postavit se na jeviště a dostat od diváků tu nejsladčí odměnu v podobě potlesku a pozitivních ohlasů. Za tuto hereckou drogu, kterou se živíme (narozdíl od divadelního platu), neskonale DĚKUJI.  A co jsem dál v 2017 vyváděla? O tom už (doplněno ilustracema) níže… 

NĚCO JSEM ZMĚNILA

Rok začal v Houstonu, kde jsem byla na turné s divadelní společností Prague Shakespear Company. Hráli jsme (já tedy víc zpívala, než hrála) „Much Ado About Nothing“ nebo-li „Mnoho povyku pro nic“ od Shakespeara. Stačili jsme si odskočit i na pár dní do nedalekého Austinu, což je super studentské město, které má rozhodně co nabídnout! V polovině ledna jsme se s přecpanými pupky „tex-mexem“ vrátili do Bushwicku a zapadli do každodenní rutiny jako správní „new yorkers„.

Nejkratší, ale nejvýživnější měsíc v roce byl na emoce bohatý.  V jeden den jsem se dozvěděla smutnou novinu, že nás opustil děda Moc a ještě tentýž den jsem vyhrála konkurz na divadlo! Dvě extrémní emoce – smutek X radost během pár hodin… Dvě nejdůležitější události v životě člověka (teď myslím narození a smrt) přichází vždy nečekaně a asi se na ně nikdy nepřipravíme, takže nás vždy zaskočí a rozpláčou a tak nějak fascinují. Vzpomínku na dědu, jak jsem ho viděla a vnímala jsem zapsala do článku „LOUČENÍ„.

EDITORIALY

Úderem jara jsem byla zpátky doma jako na koni a společně s mým příjezdem jsem si přivezla i plány a výzvy, kterých nebylo zrovna málo. Domluvené jsem měla hned tři produkce editorialů a to sice ve spolupráci s „Denisou Dovalovou„, „Franck Provost“ a také dvěma návrhářkama, které byly tak ochotné a zapůjčily mi „Princeznovské šaty„, takže jsme měly s už v tu dobu s čerstvě těhotnou Maruškou možnost splnit si dívčí sen a proměnit se v princezny na opravdickém zámku! No byla to jízda – to je jasné… ale výsledek stál za to! Deficit se dospal, blog se plnil novými příspěvky a všechny známé tváře byly pozdraveny!

NĚCO JSEM ZORGANIZOVALA

party dresses

I v tomto roce jsem stačila podpořit Nadaci Slunce, pro kterou jsem jednak zorganizovala charitativní večer v DBZ pod názvem „Soirée pro Slunce„, který společně semnou podpořilo více než dvě desítky osobností z divadelní a hudební scény! Dojímali jsme se, bavili jsme se, zpívali jsme a hlavně jsme vybrali 150tis.Kč bez jakýchkoliv sponzorů nebo partnerů! A to jen a pouze díky vaší podpoře. DĚKUJI za krásný zážitek, večer a vzpomínku, se kterou se mi vždy spojí rok 2017!

Měsíc se s měsícem sešel a já se ocitla koncem listopadu znovu v DBZ, tentokrát pokřtít kalendář s názvem „Pojďte si s námi hrát“ pro nadcházející rok, který vznikl pod taktovkou rodiny Žáků. Při této příležitosti jsem si připoměla něco málo ze Soirée a společně s Jakubem Baierlem jsem v divadelní kavárně také vystoupila.

NĚCO JSEM NACESTOVALA

Léto s sebou přineslo i pár výletů za hranice rutiny. Kromě již zmiňovaného Houstonu a Austinu ve státě Texas jsem měla možnost prohlédnout si i Amsterdam, kde mi dělala společnost má milovaná babička, Berlín, ve kterém jsme oslavily plnoletost s mou sestřinkou Valentýnou, neminula mě ani typická rodinná dovolenka na Chorvatském Viru nebo dvoutýdenní dobrodružství na Islandu. Prochodila jsem nejedny boty a už se těším na další poznávání – na seznamu mi stále (a už dlouho) visí např. Indonésie, Zéland, Norsko, Portugalsko, Barcelona… Každopadně! Uvidíme co mi čas a finance dovolí.:)

To jsme takhle kdysi s mojí babičkou byly na výletě v Římě a poslední den jsme si řekly, kam bysme se spolu vypravily zase někdy příště. Jelikož obě milujeme jaro a s ním i cibulové květiny všeho druhu, volba byla více než jasná. Sladění diářů nám trvalo sice čtyři roky, ale o to jsme si tento výlet vychutnaly více! Do hlavního města Holandska, jsme se vypravily na tři dny a stihly jsme toho volným tempem poměrně dost. Jen pro informaci – zpáteční letenka přes EasyJet mě vyšla na parádních 74€ a ubytování na 111€ na tři noci! Když k tomu přidám nákupy suvenýrů, vstupů na atrakce a jídlo, tak suma sumárum za 8tis.Kč parádní poznávací výlet na vlastní pěst! A to se vyplatí.

 

black prom dress

…plnoletost bude asi vždy spojena se vzpomínkama na Berlín, kam jsme se trošku bláznivě jedné prázdninové páteční noci vypravily oslavit 18tiny mé sestry. Už v autobuse jsme vlivem „podivných řečiček“ mládežnického páru, který seděl za námi měly o zábavu postaráno a mizící šampaňské v našich hrdlech na to skutečně vliv nemělo… I proto doporučuji se vybavit (tedy pokud zvolíte autobusovou dopravu jako my) dobře těsnícíma sluchátkama a nespoléhali tak pouze na ty, kterými je vybaven žlutý autobus – jelikož nemusí zrovna fungovat třeba jako mě. Příjezd nad ránem (jedete zhruba pět hodin) a procházka na nejbližší hotel měla také něco do sebe. Vřískající ptactvo a východ slunce nás přivítal a my mohly považovat náš výlet za zahájený. Už v tu chvíli mi bylo jasné, že se opět bude jednat o jeden z našich zahraničních výletů, na které budeme vzpomínat!

Nevím, zda je to místem, kterému jsem za celý svůj dvaceti sedmi letý život nepřišla na chuť anebo štěrkovou pláží (a to je rozhodně ten lepší případ), kde si při všech plusech i čistotě moře nevyvrknete kotník neomaleným našlápnutím na šutr nebo nepozorností neobohatíte svou ctěnou nožku o bodlinu z ježka, v lepším případě vás nesmete ta jedna vlna, která vás na „egejském jezeře“ za ten den překvapí. Dala jsem už šest šancí zemi, která občas skrývá krásné historické překvapení, azurový ráj v podobě Národního parku Krki a nabízí provoněný vzduch borovicemi. Představy a především styl cestování, ze kterého cítím, že slovo „dovolená“ je naplněno koupí plážové osušky v zářivých barvách, plavek v akci a pochvalování si all inclusive je naprosto odlišné od toho, co si pod cestováním představuji já.  Tato nadměrná spokojenost a pohodlnost mi vlastně strašně nevyhovuje. A tak pro někoho vysněná dovolená se pro mě rázem mění v utrpení, které odpočítávám pravidelnými dávkami Aperolu…

Nekonečno na obzoru, dech beroucí pláně, vulkány, hory, jezírka nebo i ledovce – to vše byl civilizací téměř nepolíbený Island, o kterém se chystám sepsat článek již brzy!

OUTFITY

Halenka/TheTwiggyShop, Kalhoty/Lindex, Boty/Store SOHO Dress: Audressy

I rok 2017 přinesl do mé skříně pár nových úlovků a tak jsem nelenila a některé z nich jsem i zvěčnila. Uznávám, že bych se v dokumentaci měla trochu polepšit, nicméně je to dáno asi neustálým přesouváním, nedostatkem času (momentálně mě zaměstnávají tři práce) a také jakýmsi dojmem, že narcistní focení sama sebe mě prostě netankuje… zkrátka nemám vždy po ruce manžela nebo talentovanou Angelinu! Vlivem všech těchto faktorů klesly fashion příspěvky, ale za to přibylo těch psaných nebo-li zamyšlených. 🙂

Šaty/TheTwiggyShop, Boty, kabát, brýle/Buffalo Exchange 

Kabelka/Esoria, sukně/American Apparel, Halena/M&S, sako/TheTwiggyShop

Vesta/Lindex, Prom gown/Esoria, Náramek/Trollbeads

Cruise Wear Dresses

Halenka/Daya, Kalhoty/Martin Havel, Boty/ Steve Maden

KVIFF ve znamení a oslavě talentovaného designera  Martina Havla.

Šaty/La Femme Mimi

Kabát, košilové šaty/JJ Jaroslava Jindráková, Boty/Store, Kabelka/Esoria

Šaty s nášivkou/La Femme Mimi

Halenka/SHEIN, Sako/Lindex, Kalhoty/ZARA, Brýle, boty/Buffalo Exchange

PUSTILA JSEM SE DO VÝSTAVY

„Jmenuji se Nikol Kouklová a jsem rodilá pražačka. Momentálně žiji napůl v Čechách a v New Yorku, což je mírně dobrodružné. Zatím mi to ale vyhovuje. Od osmi let se věnuji herectví – od šestnácti pak profesionálněji. Nastoupila jsem na Pražskou konzervatoř a studovala tam obor hudebně-dramatický. Vždy jsem byla trochu tvrdohlavý a zároveň ambiciózní člověk. V devatenácti letech, po třech letech studia konzervatoře, které mě mimochodem přestávalo čím dál tím více bavit, jsem přestoupila na DAMU a to hned poté, co jsem odmaturovala na gymnáziu, které jsem zároveň s konzervatoří dálkově studovala. Když jsem v průběhu studií přemýšlela o nějaké brigádě, zamyslela jsem se co bych mohla dělat kromě hraní, kterým se kvůli školním povinnostem nedalo přivydělávat. Došla jsem k závěru, že to je psaní.

A tak se ze mě po pár zkušenostech v redakcích stala blogerka. S tím přicházely další otazníky, především co se týče tématiky blogu. Jelikož mě vždy ze všeho nejvíce bavila móda a cestování, tak se to pochopitelně v náplni článků promítlo nejvýrazněji. Postupem času jsem začala být různými klienty oslovována na stylingy na focení, oblékala jsem sebe i své herecké kolegyně na společenské akce. Odskočila jsem si také pro zkušenost i k filmařům, pro které jsem dělala kostýmy ať pro televizní spoty nebo teď naposledy pro film Haliny Pawlovské, který bude v kinech začátkem příštího roku.

Co se týče cestování, tak k blogerce patří foťák, kterým zvěčňuje vše okolo sebe, tedy i na cestách. Nenaplňuje mě fotit „prázdné snímky“ náhodně srovnaných krémů a rtěněk do nesmyslných kompozicí s kafem a snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu. A tak fotím kromě akcí i místa, architekturu a na cestách místní obyvatele, jídlo, památky… a proto jsem dnes i TADY s Vámi. Vidíte dokumentární fotografie, které byly původně pořízeny pro mou radost a uchování co nejautentičtějších vzpomínek na místa, která jsem navštívila. V tomto případě se tedy jedná o Hongkong, Švédsko, Dánsko, Island, Austin, Houston, Boston, New York, Amsterdam, Bruggy, Berlín, Chorvatsko, Budapešť, Švédsko, Řecko, Island a Čechy.

Když jsem se zhruba po dvou letech od tohoto okamžiku rozhodla zrealizovat výstavu, řekla jsem si, že musí být znatelné, že nejsem technicky vybavená a profesionální fotografka. Vznikl z toho nakonec koncept, který ruší pravidla a veškeré zajeté standarty běžné výstavy fotografií nebo obrazů. Mé fotky se nepyšní technickými parametry, profesionální postprodukcí ani zajímavým jménem fotoaparátu, ze kterých vzešly, ale lze si je osahat, obracet je, hledat mezi nimi osobní vzkazy a třeba v nich najít něco, co i vám připomene chvíli či okamžik něčeho známého a blízkého. Vytiskla jsem tedy své osobní album, které neupadne do zapomnění po selhání telefonu. Mobil se stal nejenom mým blogerským pracovním nástrojem, ale také pohodlnější, ohebnější a rychlejší variantou na cestách, kdy zachytím v okamžiku to, na co bych se zdcadlovkou tak pohotově nepořídila.“

 

Tak toto jste si mohli přečíst v úvodu mé výstavy, která byla od konce září do poloviny listopadu v Café Lajka. Zda se povedla, byla úspěšná či navštěvovaná? Já myslím že ano. Každopádně to byl zase pokus a jedna etapa v mém životě i tomto roce za což DĚKUJI! Zkušenost k nezaplacení a zážitků plná hlava – i foťák pochopitelně.

NÁVRAT…DOMŮ

O návratu do USA se chci rozepsat v samostatném článku, nicméně jak to u mě většinou bývá… první dny a týdny bývají nejšílenější (v tom dobrém slova smyslu)! Hned dva dny po příletu jsem nastoupila do práce, kterou jsem dělala před odjezdem, čehož si nesmírně vážím, protože američani nemívají ve zvyku držet pro vás místo pár měsíců, kdy se mezitím objímáte s dávnými kamarády, rodinou a užíváte letních měsíců v teple domova.

Také jsem měla štěstí, že ještě před odjezdem z ČR jsem byla bookovaná na kampaň pro tzv. „ugly sweaters„, což se postupně propašovalo už i k nám. Jde o kýčovité sezónní oblečení se sobama a vánočníma motivama. Na poslení chvíli mi také přilítla brigáda tzv. „flag girl“ což jsem vůbec nevěděla, oč jde, ale protože byla tato práce štědře ohodnocená, tak jsem bez dlouhého váhání přijala. Musela jsem se sama sobě nahlas smát a zároveň opět a znovu žasnout nad tím, co tu v Americe dělám a jak se dostávám na nejrůznější místa! Zkrátka a dobře (a podržte se) jsem odstartovávala závody rychlých (luxusních) aut, což jsem nikdy předtím nedělala! Nakonec jsem se tohoto adrenalinového úkolu zhostila celkem dobře a naučila se vše jak se patří – soudím neskromně dle vysokého dýžka, které jsem od pořadatele na konci dne dostala. 🙂

Dny plynuly a já fotila a točila a žila a nakupovala a užívala si a koukala a taky se poohlížela po nových pracích, které tu jsou pro umělce na volné noze nutností i povinností! Jak jsem uspěla, kam mě osud poslední měsíce tohoto roku zavál a jak jsem se se vším poprala? O tom ale více brzy v slibovaném článku!

NĚCO JSEM NAFOTILA…

Následující pasáže nepotřebují komentář. Prostě jen prohlédnutí a občas možná pozastavení…a komentář.:)

Zafotila jsem si v NYC i s českou fotografkou Michalou Rusaňokovou

Spolupráce se studenty Fashion Institutu NYC

Černobílé klasiky od Siquin Bian

 

Seana Cartera

a Vituse Feldmanna

    

Podzim se obzvláště vybarvil 

Vzpomínka na jarní NYCFW 

           

NĚKDE JSEM PÁRKRÁT VYŠLA

O cestování

O životě

¨

O výstavě

 

O beauty výletě Do Tábora

…a pár módních „kritik“ na závěr. Ty mám nejradši! 

NĚCO JSEM SI ZAHRÁLA

Z Houstonského turné s inscenaci „Much Ado“

… i z české produkce „Mnoho povyku pro nic“

Z natáčení filmu „Zoufalé ženy dělají zoufalé věci“ s Klárou Issovou, na kterém jsem se také podílela kromě malé herecké úlohy i  coby kostymérka

Ve VIP vraždách pro TV Prima jsme si dokonce zahráli společně s Karlem

¨

Ohnivé kuře a ohnivá Xénie

    

Momentka z natáčení absolventského filmu FAMO s Radkem Holubem a Valérií Zawadskou 

¨

Z Mnichova, kde jsem točila německý seriál „Das Boot“

Cvičení pro studenty NYU

Zahrála jsem si i v celovečerním filmu Capio robotku 

Možná mě zahlédnete i v televizní show Rise BG

Natočila jsem v NYC i videoklip

…nebo svou první reklamu na cider!

S NĚKÝM JSEM SE POTKALA

…s anglickým hercem z divadelního trháku „The Play That Goes Wrong“

…s Angelinou, Radkou, Maruškou při focení FP editorialu

…s úžasnou fotografkou Markétou Novákovou

…s Lindou Chudomelovou, která umí zázraky s obličejem!

…s Kláry, mou spřízněnou duší

…s paní Janžurovou na KVIFF

…se spoustou fajn lidí na natáčení

…se spoustou úsměvavých lidí z českého showbusinessu!

…s rodinou

…a milými lidmi jako je Terezie Kovalová a samozřejmě Maruška!

TĚŠÍM SE NA VÁS V NOVÉM ROCE A DĚKUJI ZA PŘÍZEŇ A ZA TO…ŽE JSTE!

Foto: Sony Xperia XZ Premium Dual 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *