VOLNOČASOVÉ TIPY
Říjen 20, 2015
ZN. DRESS CODE
Říjen 22, 2015
Zobrazit vše

SPOLEČNÉ SLOVO

Před časem mě Nikol poprosila, jestli bych nenapsala pár slov na její blog (kterému moc fandím) a když jsem se zeptala, o čem přesně bych měla psát, řekla jen “něco co se týká nás dvou”. Tak jsem si tak sedla do kuchyně, otevřela počítač, nalila si trošku skvělého polosladkého bíleho vína a řekla si polohlasem “Nikol Kouklová”. První co mě napadlo, byly zrzavé vlasy (No a co? tak nemusím být za každou cenu originální:) hned v zápětí mě napadlo spojení “nekonečná energie” a taky dívka, která si svou pílí plní všechny své sny…No a v neposlední řadě také léta, která jsme spolu strávily na konzervatoři. A došlo mi, že přesně léta na konzervatoři spojují můj čas s Nikol a také příběh o který se chci podělit na tento blog.
11949493_885744411509761_3815269685249637410_n
Byla jsem patnáctiletá holka, začala jsem řešit kluky, oblečení, šminky a všechno mě přišlo tak skvělé, velké a fascinující, o to víc, když jsem pak začala studovat v Praze a ještě k tomu všemu hereckou konzervatoř. Všechno by bylo absolutně snové, ale…! Už od třinácti let jsem řešila šílené problémy s pletí, měla jsem poměrně silné akné (píšu to a normalně se mi chce trošku smát, brečet a vůbec mi nešlo napsat slovo akné, zní to jak z reklamy na Clean and Clear) nicméně to pro mě byl v patnácti letech šílený problém a hrozně jsme se trápila, zkoušela jsem všechno možné. Čím víc jsem toho zkoušela, tím to bylo horší. Dokonce jsem kolikrát něchtěla jít ani ven, jenom protože jsem měla pocit, že jsem nejvíc pobeďárovaná holka pod Sluncem (dost možná to vůbec nebyla pravda, ale vysvětlujte to patnáctileté pubertačce). Den šel po dni a plet‘ byla horší a horší. Až jsem jednoho dne, v naprosto absurdní situaci, potkala kluka, se kterým jsem strávila šest let svého života. Což není zase tak důležité. Podstatné na tom je, že díky němu a jeho lásce, jsem absolutně zapomněla na nějaké problémy s akné a plet‘ se začala sama léčit. Přestala jsem se krémovat dvaceti krémy a nanášet na sebe tuny krycích make-upů a začala jsem konečně dýchat, jak já samotná, tak i má pleť.
 11942129_885744418176427_407414848243429899_o
Dnes už se musím jen pousmát, když točím nebo fotím a maskérky mi vychvalují krásnou a čistou pleť…! Už se jim ani nenamáhám říkat, jak hrozné problémy jsem s ní měla, protože mi to většinou stejně nevěří. Vím že to celé zní jako velké klišé a přesně vím, jak jsem se tvářila já, když mi všichni kolem říkali, at‘ přestanu řešit hlouposti a začnu se mít ráda taková jaká jsem. S radostí se ale o toto klišé dnes podělím, protože už vím, že krása – ta, která dokáže absolutně odzbrojit chlapy, nesouvisí s barvou rtěnky, nebo se spodním prádlem. Je to víra v samu sebe a láska k sobě samé. Nicméně jsme ale ženy a je pro nás naprosto přirozené řešit to jak vypadáme, všeho ale s mírou. Tímto bych chtěla poděkovat Nikol, že jsem si mohla takle veřejně zavzpomínat a napsat úvahu na svá pupínková léta a také za to, že dělá tak inspirující blog, kde si každá z nás najde to, co jí zajímá – at’už jde o módu (ve které je Nikol profík už od prvního ročníku konzervatoře) až po skvělé kulturní typy. Jen tak dál moje energická, zrzavá Nikol, moc Ti držím palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *